Rada Evropské unie dosáhla politické dohody o revizi práv cestujících v letecké dopravě a odpovědnosti leteckých společností. Rozhodnutí Rada označuje za „historický mezník“ a prezentuje jako transparentnější a zaměřené na zákazníka.
„Dnes přijatá pozice konečně reaguje na naléhavé volání cestujících i leteckých společností po jasnějších a srozumitelnějších pravidlech,“ uvedl ministr pro infrastrukturu Klimczak. „Přináší lepší rovnováhu mezi silnou ochranou práv cestujících a spravedlivými podmínkami pro letecký sektor.“
Na kompenzace dosáhne méně zákazníků. Výše kompenzací se snižují.
Realita je taková, že po neuvěřitelných dvanácti letech projednávání revize je návrh výsměchem cestujícím zpožděných letů. Jedná se zejména o změnu časového rámce pro právo na kompenzaci. Země EU se dohodly tuto dobu prodloužit, což sníží počet cestujících, kteří získají právo o kompenzaci žádat. Výše kompenzace se kromě letů do 1500 km snižují. V realitě se snižují všude, jak vysvětlíme později.
Podle návrhu získá cestující na letech do 3500 km nárok na kompenzaci až po čtyřech hodinách zpoždění místo stávajících tří hodin.
U letů na vzdálenost nad 3500 km vzniká nárok na kompenzaci za zpoždění dokonce až po šesti hodinách, a to oproti stávajícím třem hodinám.
Upravena je rovněž výše kompenzace za zpoždění. U letů do 3500 km je kompenzace stanovena jednotně na 300 EUR. Proti stávajícím pravidlům to představuje zvýšení o 50 EUR u letů do 1500 km, avšak snížení o 100 EUR u všech letů nad 1500 km.
Pokud se čtenáři zdají rozdíly relativně málo významné, realita je jiná. Srovnávání nominálních výší kompenzací je nesprávné, neboť nebere v úvahu reálnou hodnotu kompenzace. Ta je totiž (v reálných hodnotách) dramaticky nižší, než byla v roce 2004. Aby se srovnávala jablka s jablky, musíme se porovnat reálná, nikoliv nominální hodnota. Takové srovnání překvapí:
Návrh Rady tedy výrazně zaostává za reálnou hodnotou kompenzací z roku stanovenou v roce 2004. U letů 1501-3500 km je rozdíl téměř 300 EUR, což představuje pokles reálné hodnoty kompenzace o více než 50 % oproti roku 2004. Rada zřejmě předpokládá, že hodnota našeho času se za posledních 20 let snížila na polovinu. Pozoruhodné.
Zákazník nezíská nárok na kompenzaci automaticky, ale bude muset o kompenzaci nadále žádat. Podle návrhu to má zjednodušit zavedení jednotných formulářů. Zjednoduší však jednotný dotazník stávající proces, který letecké společnosti často obstruují?
Naprostým výsměchem proklamované transparentnosti je pak úprava nároku na kompenzace v případě tzv. „mimořádných okolností“. Nově letecké společnosti nemohou v případě „extraordinary circumstances“ kompenzaci odmítnout. Mohlo by se to zdát jako významný pokrok. Nikoliv. Výše uvedené totiž platí, pouze pokud aerolinky neprokáží, že podnikly „veškeré přiměřené kroky k tomu, aby narušení letu zabránily.“ Splnit takto vágně definovanou podmínku bude pro aerolinky hračkou. Cestující zjevně nemá šanci prokázat, že aerolinka „nepodnikla přiměřené kroky“.
Vskutku fascinující, avšak pro orgány EU symptomatická je neuvěřitelná délka projednávání této „historické“ revize. Revizi Nařízení z roku 2004 navrhla Evropská komise v roce 2013. Trvalo tedy 12 let vyjednávání, než členské státy dospěly k dohodě o změnách v časovém rámci pro kompenzace.
Reakce na zveřejněný návrh
Rada vyjadřuje vysokou spokojenost se svou reakcí „na naléhavé volání cestujících“. Francouzský ministr dopravy Philippe Tabarot uvedl, že je s dohodou spokojen. Na síti X napsal: „Text mohl být ambicióznější, ale představuje důležitý krok ke zlepšení kvality služeb poskytovaných cestujícím v letecké dopravě.“
Spokojenost Rady a politiků EU veřejnost rozhodně nesdílí. Evropská spotřebitelská organizace BEUC konstatuje, že plán „zbaví většinu cestujících jejich práva na kompenzaci“, protože většina zpoždění se pohybuje mezi dvěma a čtyřmi hodinami.
Spokojené nejsou – kupodivu – ani letecké společnosti, které očekávaly více. Oborová organizace Airlines for Europe (A4E), která zastupuje aerolinky jako Ryanair, easyJet a Lufthansa, plán rovněž kritizovala, neboť požadovala, aby hranice pro vznik nároku na kompenzaci byla dokonce ještě delší. U letů nad 3500 km požadovaly aerolinky dokonce devět hodin. Tomuto požadavku vyhověl původní plán Evropské komise.
Výkonná ředitelka A4E Ourania Georgoutsakou uvedla: „Evropa čeká již 12 let na transparentní a fungující práva cestujících – a členské státy selhaly těsně před cílem.“
„Namísto stanovení hranic zpoždění na pět a devět hodin, které by umožnily zachránit až 70 % zrušených letů, členské státy oslabily původní návrh Evropské komise a zavedly ještě větší složitost.“
Evropská média a světové cestovatelské weby také na Návrhu nic pozitivního (pro cestující) neshledaly. Panuje shoda, že nová opatření, pokud budou schválena, práva cestujících oslabí, a to zejména z následujících důvodů:
Financial Times píší „EU souhlasí se zvýšením minimální doby zpoždění, než vznikne nárok na kompenzaci“ a poukazují, že nová pravidla mohou komplikovat stávající systém a oslabit ochranu cestujících, přičemž některé členské státy, jako Německo a Španělsko, se postavily proti oslabení práv cestujících.
France 24: „Státy EU usilují o snížení kompenzací za zpoždění letů“
Le Monde: „Kompenzace za zpoždění letů v Evropě se mají snížit“
Cestovatelský portál Paddle Your Own Kanoo: „Evropa je o krok blíže k přepracování pravidel pro kompenzace v letecké dopravě – pro cestující to není dobrá zpráva“
The Guardian: „EU souhlasí se zvýšením doby zpoždění, po které mají cestující nárok na kompenzaci“
Aerospace Global News: „Letecké společnosti i cestující jsou zklamáni“
Euronews: „Země EU schválily poplatky za palubní zavazadla navzdory odporu Španělska a Německa“
Je absurdní, že pravidla pro ochranu práv leteckých cestujících podle č.261/2004 platná od roku 2004 se po více než 20 letech mohou změnit v neprospěch cestujících. Bylo by logičtější práva cestujících posilovat, jak se tomu děje například v USA. Zhoršování zřejmě odpovídá definici pokroku sdílené zeměmi EU.
Organizace na ochranu práv cestujících ve Španělsku a Německu jsou zase zklamány, že Evropská komise potvrdila práva leteckých společností účtovat příplatky za kabinová zavazadla.
Návrh Rady podléhá schválení Evropským parlamentem, který může návrh schválit, upravit či zamítnout. V případě přijetí nahradí aktualizovaná pravidla současný rámec práv cestujících v EU podle Nařízení (ES) č. 261/2004 a Nařízení (ES) č. 2027/97.
Srovnání práv cestujících – stávající pravidla vs. návrh Rady EU (2025)
(Foto: FT, @the_british_eye, planes.cz)
Kryštof Páleníček: Naprosto správně. Spotřebitel má právo zaplatit a pak akorát držet hubu a být rád, že je rád.
Kryštov Páleníček: jakákoliv ochrana práv zákazníků logicky vede k dodatečným nákladům poskytovatelů služeb nebo zboží. Je logické a odůvodněné, že za nekvalitní nebo neposkytnuté služby (nebo zboží) náleží zákazníkovi kompenzace. To je obecný princip, který platí všude, nejenom v letectví a je zakotven do našich zákonů.
Stávající praxe především prodražuje letenky a vede v EU každoročně k rušení tisíců letů, které je v případě jakéhokoli problému mimo základnu letadla pro aerolinky levnější zrušit, než zachránit. To je ostře přímo proti zájmu spotřebitelů a tento stav bude snad konečně napraven, přičemž ochrana cestujících zůstane zdaleka nejsilnejší na světě. Proto se na tom Komise a Rada EU dohodly, ne aby naštvaly anonymního pisálka z Planes.
Jinak bych ocenil, kdyby se zdejší autoři pod svá dílka podepisovali, ať si každý může učinit představu o jejich relevanci. Je to problém?
Celkem 4 záznamy
Copyright © 1999-2025 planes.cz | Redakční systém
Pánové, přečtěte si můj koment ještě jednou.
Budu konkrétnější: Současná legislativa aplikuje na zpoždění o 3 hodiny stejné kompenzační schéma, jako při zrušení letu. Tzn., že pokud např. v destinaci narazí do letadla schody, je hlavně pro síťové aerolinky často výhodnější zpáteční let zrušit a cestujcí přesměrovat, nežli pro ně posílat náhradní letoun. Kompenzacím by se nevyhly tak či tak a cestujícím se zbytečně protahuje cesta až o několik dnů.
Z tohoto důvodu chtěl původní návrh dát aerolinkám na vyřešení situace až 12 hodin, výsledkem je zatím kompromis v podobě 4/6 hodin. Kompenzace přitom zůstávají ZDALEKA nejvyšší ze všech druhů dopravy vůbec (obvykle ve výši mnohonásobku ceny letenky).
Tvrdit tedy, že záchrana letů omezuje práva spotřebitele, je naprosto irelevantní a znamená to buď neznalost zájmu cestujících, nebo neznalost letecké dopravy jako celku.